O životě zblízka

Děti zaměstnala ve své firmě. Našly v ní hodnotu peněz i sebe, říká Křížová

Menší dcera se mě často ptá, proč musím chodit do práce a nemůžu být doma. Nesnáší totiž školku. Ta starší občas utrousí „chtěla bych vyhrát a být bohatá“. „To já někdy taky,“ pomyslím si. Jenže bez práce nejsou koláče. Tato věta mě provází od chvíle, kdy jsem si řekla o první peníze rodičům. A tak mě napadá, umíme s dětmi mluvit o penězích a proč je to důležité? Jak moc děti peníze ovlivňují ve škole a proč jim dávat kapesné? Nejen na tyto otázky odpovídala Margareta Křížová, vedoucí Newton byznys akcelerátoru, mentorka a poradkyně v oblasti obchodní strategie, fúzí a akvizic.

Zlobivé dítě bylo dříve spratek, dnes má ADHD, říká psychiatr Höschl

Buď dokonalý, silný, vstřícný, snaž se, pospěš si! Pět základních, ale špatných programů pro život, které si na základě rodinné výchovy utváříme už v dětství. Pět nesplnitelných příkazů od rodičů, které děti plní, protože si myslí, že jsou správné, chtějí se zavděčit a uspokojit jejich očekávání. To, že je to cesta do pekel, jim bohužel nedochází. Jak tedy zůstat duševně zdravý od dětství až do dospělosti a kdo a co ovlivňuje dětskou duši nejvíce? Nejen na tyto otázky odpovídal psychiatr, popularizátor vědy a vysokoškolský pedagog Cyril Höschl.

Jsi pokažená, říkala máma. Vadila jí moje autentičnost, vzpomíná Zdeňka

Děti. Od narození, pro ně chceme to nejlepší. Rozvíjíme je a připravujeme na život, ale pak je dobrovolně odevzdáme naprosto cizím lidem, aby je formoval nastavený systém výchovy a vzdělávání. Zkuste si vzpomenout na nepříjemné zážitky za dveřmi mateřské školky nebo zlou učitelku ve škole, kterou zajímaly hlavně osnovy, tabule a žákovská knížka. Jde o nepříjemné vzpomínky a mnohdy i traumata, které mezigeneračně předáváme svým dětem. 

Pochvaly dětem škodí, odměnou je učíme korupci, říká psycholožka

Pamatujete si, co bylo u vás doma ve výchově nejdůležitější a jaké příkazy a rozkazy dáváte dnes svým dětem vy? Kolikrát jsem ti říkala ukliď to? Ty se to snad nikdy nenaučíš! Zase si přinesl špatnou známku. Co si myslíš, že z tebe bude? Mazej se učit. Jestli nebudeš poslouchat, vezmu ti mobil. Naskakuje mi husí kůže s uvědoměním si, kolikrát jsem podobnou nebo jinou větu, byť v dobrém úmyslu, sama použila. Kde má kořeny direktivní výchova, jaký vliv má na děti a proč je ve společnosti stále oblíbená? Nejen na tyto otázky mi odpovídala psycholožka Jana Nováčková, která je spoluautorkou knihy a konceptu Respektovat a být respektován.

Ublížila jsi mi, plakal syn. Už nikdy to neudělám, ví herečka Arichteva

Neřvi! To nesmíš. Nedělej to. Nevztekej se, nebo ti přidám! Mazej se uklidnit za dveře. Večer žádná pohádka! Proč? Protože jsem to řekla! Ukázka toho, jak komunikujeme s našimi dětmi. Zní to strašně. Představte si, že po vás takto celý den ječí váš šéf nebo partner. Žádný respekt, důvěra ani pochopení. Jak tedy s dětmi komunikovat a nezničit jejich důvěru a sebeúctu? 

Zažívají deprese, myslí na sebevraždu. Dětem pomáhá Linka bezpečí

Jsou osamělé. Ubližují si. Přemýšlí o sebevraždě. Nikomu nevěří a bojí se chodit do školy. Mluvím tady o dětech, které čelí psychické nepohodě, násilí, šikaně, nešťastné lásce, nebo mají odlišnou sexuální orientaci. Žijí ve strachu a trápí je úzkosti. Schovávají se, sebepoškozují a myslí na smrt. Komu se v takové chvíli svěřit, co děti trápí nejvíce a kde hledat účinnou pomoc a bezpečí? Nejen na tyto otázky dnes odpovídala krizová interventka Hana Petráková, která na Lince bezpečí pracuje již dvacet dva let. Je vedoucí e-mailové poradny a zkušenosti, jak komunikovat a pomáhat dětem, získala i v diagnostickém ústavu a středisku výchovné péče.

Začalo to lechtáním a mazlením. Otčím pak Zuzanu bil a znásilňoval

Je to jeden z nejtěžších rozhovorů, který jsem kdy vedla. Můj dnešní host má za sebou velmi bolestivý příběh, který je za hranicí lidské důstojnosti. Bylo těžké se ptát, ale ještě těžší odpovídat.

Byla to vražda. Otec mi zabil nejlepšího přítele, vypráví Radek Banga

Vyrůstal v rodině, kde vládlo násilí, nenávist a alkohol. Otec ho chtěl zabít, když mu byly dva roky. Skončil na ulici jako bezdomovec. Zažil si šikanu. Ve dvaceti letech zkolaboval a skončil na psychiatrii. Své předky, mentalitu Romů a prapůvod zla ve své rodině hledal až v samotné Indii. Jak se tedy dostat ze soukolí domácího násilí, lze násilnické rodiče milovat, odpustit jim, a jaké následky takové činy mají? O tom mi vyprávěl můj dnešní host, známý zpěvák, skladatel, producent a autor knihy (Ne)pošli to dál Radek Banga, který objíždí školy a firmy, kde motivuje mládež a dospělé programem Když chceš, tak to dokážeš a (Ne)pošli to dál.

Nebij maminku, prosila vyděšená Tereza svého násilnického otce

Každé čtvrté dítě se rodí do násilnického vztahu. Do podobného vztahu se narodila i umělkyně Tereza. Se svými sourozenci byla nucena přihlížet zrůdnostem, které páchal nejen její vlastní otec, ale i následující partneři. Matku psychicky týrali, bili, ale i vydírali. Co se v takové chvíli děje s dětskou duší? Jak děti ovlivňuje vyrůstání v násilnické rodině, který okamžik pro ni byl nejhorší a jak se dívá na svět již dospělýma očima? Nejen o tom mi vyprávěl můj dnešní host, charismatická umělkyně Tereza Jacob, která své prožitky a emoce přenáší i do svých obrazů.

Za péči v ústavu musí senioři dávat úplatek, říká Jan Lorman

Fyzické a psychické ponižování, sexuální zneužívání, finanční vykořisťování a zanedbávání péče. To jsou jen některé formy násilí, se kterými jsou senioři konfrontováni. Dochází tak k narušení jejich důstojnosti, bezpečnosti a kvality života. Co je však alarmující? Oběti těchto činů zůstávají utajeny. Nelidský teror stárnutí je totiž temnou realitou, která zraňuje nejen jejich těla, ale také duše. Proč tedy opovrhujeme stářím, jak týrání na seniorech rozpoznat a kde hledat pomoc? Nejen na tyto otázky odpovídal Jan Lorman, zakladatel organizace Život 90. Posloucháte další díl z podcastové série Stop násilí.